Aktuality

Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí rozptýlil spekulace o zneužívání práva těmi menšinovými akcionáři, kteří nabyli akcie společnosti, z níž byli vytěsněni, poté, co se dozvěděli o tom, že k vytěsnění dojde a za jakou částku. V rozhodnutí ve věci sp. zn. 27 Cdo 3185/2025 vyslovil, že právo domáhat se přezkoumání výše vypořádání zůstane zachováno i akcionářům, kteří toliko věděli o tom, že ke zrušení společnosti bez likvidace a převzetí jejího jmění hlavním akcionářem dojde. Tím vysvětlil meze svého dřívějšího rozhodnutí ve věci sp. zn. 27 Cdo 4444/2017, když v odst, 34. uvedl: "Uzavřel-li odvolací soud, že dovolatel jednal v rozporu se zásadami poctivého styku (zneužil právo) pouze proto, že (možná) v době nabytí akcií věděl o záměru hlavního akcionáře rozhodnout o zrušení zaniklé společnosti bez likvidace a převzít její jmění, není jeho právní posouzení věci správné."

V nemocnici postřelil jeden pacient druhého se smrtelnými následky. Nejvyšší soud rozhodl takto: Nemocnice neodpovídá automaticky za násilný exces třetí osoby, pokud neměla konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a nemohl mu reálně zabránit. Odpovědnost by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by poskytovatel měl nebo musel mít konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a měl reálnou možnost mu zabránit. 25 Cdo 477/2026. Ale ještě dříve: Poskytovatel zdravotní péče neodpovídá bez dalšího za škodlivý výsledek jen proto, že k poškození zdraví došlo „v rámci hospitalizace“; musí být prokázáno naplnění podmínek odpovědnosti obecné Usnesení NS z 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2381/2012.

Věty z judikatury. Některé úvahy odvolacích soudů by bylo možno vytesat do kamene, např. : “…. procesní obrana žalované je částečně schizofrenní v tom směru, kdy na jednu stranu zastává názor o tom, že se do prodlení s úhradou doplatku přiměřeného protiplnění nedostala (a tedy jí nesvědčí povinnost v tomto rozsahu hradit žalobcům úroky z prodlení) a na druhou stranu dovozuje, že nárok žalobců na úhradu úroků z prodlení je již promlčen”.

Neúčelnost skládání do úschovy. Ukazuje se, že ustanovení § 390 ZOK je nepromyšlené a působí těm, které mělo chránit, značné problémy. Nejprve může poškozovat akcionáře, kteří podali žalobu a úspěšně se domohli v soudním řízení přiznání doplatku protiplnění. Citované ustanovení ale ukládá neúspěšnému hlavnímu akcionáři složit doplatek protiplnění pro všechny (žalující i nežalující) akcionáře do soudní úschovy. Pokud ovšem hlavní akcionář podá dovolání, nelze vyloučit, že se řízení o vydání z úschovy přeruší a příslušný soud (mající peníze v úschově) bude čekat na výsledek dovolacího řízení. V normálním světě (bez povinné úschovy) by měl menšinový akcionář možnost vymáhat exekučně svůj doplatek, včetně úroků, přímo proti hlavnímu akcionáři, přičemž hlavní akcionář by byl v prodlení do doby úhrady protiplnění a úroků příslušnému minoritnímu akcionář. V konceptu úschovy končí prodlení hlavního akcionáře již složením doplatků pro všechny do soudní úschovy a on při tom nemá žádný zájem na urychleném doplacení protiplnění ze soudní úschovy. V jednom novějším rozhodnutí odvolací soud uvedl, že rozhodné znění § 390 odst. 4 z. o. k. (před rokem 2020) ukládá hlavnímu akcionáři, aby do soudní úschovy složil toliko „dorovnání“, nikoli jeho příslušenství. A proto mu neuložil povinnost složit vedle „dorovnání“ i úroky z dorovnání protiplnění pro bývalé nežalující akcionáře společnosti. Soud neuvedl, zda tito mají či nemají právo na úrok. Samozřejmě že jej mají, a to podle obecných ustanovení občanského zákoníku o důsledcích prodlení. Těmto akcionářům nezbyde, než úroky dožalovat v novém řízení proti hlavnímu akcionáři. Jak je vidět, ustanovení o úschově se zcela míjí svým účelem, kterým je ochrana menšinových akcionářů.

Zajímavý článek, který napsali autoři JUDr. Milan Vašíček, MBA, a Mgr. Karolína Janečková, advokáti z Brna, který je publikován v časopisu Právní rozhledy č. 12/2026 a který se týká otázek spojených s úhradou nákladů za vadný znalecký posudek. Doporučené čtení, z něhož uvádím ukázku: “Pokud byl znalecký posudek nařízen po slyšení účastníků a tito souhlasili, měl by jeho následek nést účastník, který bude v řízení neúspěšný, nebo znalec, pokud je mu možno přičíst vinu za nepoužitelnost posudku. Pokud po slyšení účastníků některý z nich proti nařízení znaleckého posudku protestoval, tento byl přesto nařízen a ukázal se jako nepoužitelný, nemůže náklady znaleckého posudku nést účastník, který proti jeho nařízení brojil. V tomto případě by to měl být buď stát, nebo znalec, podle toho, komu je možno přičíst vinu za zbytečně vynaložené náklady. V případě, že znalec jednoznačně zavinil nepoužitelnost posudku, měl by nést náklady znaleckého posudku tento znalec. S ohledem na citovaný judikát VS v Praze Rozhodnutí VS v Praze z 25. 9. 2018, sp. zn. [7 Cmo 118/2018] by se tak mělo dít formou separace nákladů v meritorním rozsudku.”

Halucinace AI. Co dělat při zjištění halucinace AI v podání advokáta řešil odvolací soud US pro devátý obvod. Pokud se advokát dozví o jakékoli chybě v podání – včetně halucinací generativní AI – měl by na tuto chybu neprodleně upozornit soud i protistranu a uvést její zdroj. Popírání použití generativní AI nebo vydávání halucinace AI za nevinnou typografickou chybu by nemělo přinášet uživateli žádné výhody. Soud nařídil zaplatit 2 500 USD za každý případ, nařídil zákaz provozování praxe před tímto soudem po dobu 6 měsíců a přikázal dotyčnému doručit toto rozhodnutí téměř komukoliv dotčenému (snad s výjimkou prarodičů), přikázal v následujících dvou letech do všech podání uvádět „prohlášení o použití umělé inteligence“ pod hrozbou stíhání za křivou výpověď, a konečně postoupil věc příslušné advokátní komoře k dalšímu řízení. https://www.loweringthebar.net/2026/06/two-more-lawyers-pay-for-ai-reliance.html

Rozhodnutí Ústavního soudu k otázce znalečného: Ústavní soud se otízkami znalečného nezabývá často. V jednom novějším rozhodnutí odmítl stížnost proti rozhodnutí vrchního (odvolacího) soudu, který při rozhodování o znalečném dospěl k závěru, že nebyla naplněna podmínka pro přiznání náhrady hotových výdajů spočívající v odměně vyplacené stěžovatelem konzultantkám. Podle vrchního soudu krajský soud sice schválil stěžovateli přibrání konzultantů, nicméně se mělo jednat o konzultanty z jiných oborů. Krajský soud uložil stěžovateli-znalci výslovně “možnost si přibrat konzultanty z jiných oborů“. Vrchní soud zkrácení znalečného odůvodnil absencí schválení přibrání konzultanta zadavatelem (krajským soudem). Podle Ústavního soudu, pokud stěžovatel postupoval tak, že přibral další konzultantky ze stejného oboru, jakému se sám věnuje, není pochybením vrchního soudu, že v souladu se zákonem a vyhláškou korigoval znalečné přiznané krajským soudem. Ze stejného důvodu nemohlo stěžovateli vzniknout legitimní očekávání, že mu bude vyplacena náhrada hotových výdajů za činnost čtyř konzultantek z oboru, kterému se stěžovatel coby znalec věnuje. Usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. I. ÚS 3006.

Povinnost pravdivosti tvrzení. V našem občanském soudním řádu není povinnost pravdivosti výslovně stanovena i když je nesporné, že soud by neměl dovolit procesním stranám, aby záměrně uváděly vědomě nepravdivé skutečnosti za účelem získání výhod v řízení. Občas se to však děje. V řízení o ústavní stížností z roku 2010 se stěžovatel snažil vytvořit dojem, že je zastoupen advokátem – jehož jménem mj. i vyjadřoval souhlas s upuštěním od jednání -, ačkoliv jím vůbec zastoupen nebyl a bez vědomí advokáta, který jej zastupoval v dovolacím řízení, zneužil jeho jména a jemu udělenou plnou moc. Takové jednání lze charakterizovat nejen jako porušení povinnosti pravdivosti, v krajním případě jako procesní podvod (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 2754/09). V jiné zcela aktuální věci Ústavní soud shledal porušení pravdivosti tvrzení ze strany advokáta, který použil pro své vypracování stížnosti nástroje umělé inteligence a ve stížnosti argumentoval 12 rozhodnutími Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, přičemž podstatná část těchto rozhodnutí vůbec neexistovala. Zcela mimořádně pak ÚS uložil advokátovi za halucinaci jím použitého AI systému pokutu (viz I. ÚS 3004/25). Halucinace AI ohledně soudních rozhodnutí není neobvyklá a sám jsem se s ní setkal, když jsem zadal AI úkol najít 5 nejvýznamnějších rozhodnutí o podvodech s vínem. Dvě z těchto rozhodnutí nebyla vůbec dohledatelná.

Schrödingerova kočka v judikátech Nejvyššího soudu: Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné, že se dokazovaná skutečnost stala, ale i nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015) . Otázka pro zvídavé: Co když je to v zájmu obou stran?

Je po prázdninách a po dovolených. Připravuji článek o neobvyklých výrazech v právu. Bude to o pojmech jako “procesní apendix” “fishing expedition (nepovolený lov informací)”, “odstupňovaná rovnost”, “retroaktivní/retrospektivní proroctví”, “amicus curiae”, “tunelování” apod. a o jejich používání v judikatuře případně v právní literatuře.

Soudy konečně potvrdily, že výše protiplnění za akcie Stavby silnic a železnic a. s. byla nesprávná, a že vytěsněným akcionářům přísluší kromě doplatku též úroky z prodlení.

Rok plný výročí. Letos uplyne 20 let od zahájení mnoha soudních řízení vyvolaných zavedením tzv. práva výkupu do českého právního řádu. Řada řízení zahájených v roce 2005 stále probíhá, některá z nich jsou dokonce ještě v prvním stupni. To ukazuje na legislativní nepřipravenost této úpravy, kdy soudy i účastníci řízení a jejich právní zástupci museli řešit celou řadu právních i skutkových otázek, které mohly, ale nebyly vyřešeny již v zákoně samotném. Navíc je nutné v těchto věcech zapojit znalce z oboru ekonomika, a to je vždy problém.